Jako pracující matka se čtyřmi malými dětmi jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak těžké bylo toto pandemické období pro naše rodiny. Po téměř dvou letech přerušovaného prezenčního školství, nadměrném času stráveném před obrazovkami a rostoucím vlivu technologií v našich životech hledáme všichni řešení, jak spravovat pohodu našich dětí ve vztahu k užívání médií. Tyto řešení nám, jako rodičům, pomáhají vypořádat se s přetížením – a to zároveň s cílem udržet naše děti „technologicky v bezpečí“.
Krátce po nástupu do funkce partnerské pracovnice Kalifornie jsem spoluzaložila Kalifornský projekt partnerství (CPP), abych podpořila práci, kterou jsem již dělala jako partnerská pracovnice, a to především v oblasti duševního a fyzického zdraví dětí, a poskytla rodinám nástroje, které pomohou jejich dětem vybudovat pevné základy pro učení. Jako matka jsem chtěla navázat kontakt s jinými matkami, abych lépe porozuměla jejich rodinným zkušenostem s technologií a tomu, co potřebují, aby pomohly svým dětem překonat negativní aspekty mediální saturace.
Během uplynulého roku jsem vedla virtuální poslechové turné s matkami po celé Kalifornii, abych slyšela z prvních úst o vlivu médií a technologií na jejich zdraví a pohodu dětí. Není překvapením, že jsem slyšela bezpočet matek, které diskutovaly o saturaci a přetížení technologií v životech svých dětí. Rodiče kolektivně sdíleli své obtíže v ochraně svých dětí před zpravodajstvím zaměřeným na úzkost a vystavením hypersexualizovanému a násilnému obsahu na sociálních médiích. Mnoho z nich hovořilo o neschopnosti dodržovat pravidla pro video hry.
Vzhledem k tomu, že děti v posledních dvou letech zažily tolik nových norem a měly tak málo možností socializovat se, je snadné cítit, že se pohybujeme nezmapovaným územím samy. Potýkáme se s výzvami, ať už pracujeme doma, nebo ne. Během poslechového turné jsem však našla útěchu v tomto společenství, neboť matky se sjednocovaly, aby si navzájem poskytovaly podporu a sdílely osvědčené postupy, jak se vypořádat s těmito stresujícími časy. Rozhovory z poslechového turné nám nabídly transformační lekci: nikdy nejsme tak osamělí, jak si myslíme.
Po poslechu matek se CPP a já zavázali posilovat rodiče pomocí nástrojů obsahujících osvědčené postupy, tipy a doporučení, jak se vypořádat s duševními zdravím a obavami ohledně technologií. Náš tým konzultoval odborníky včetně psychologů, pediatrů, pedagogů a odborníků na duševní zdraví, aby přizpůsobil každý toolkit praktickými přístupy. Co jsme zjistili? Konverzace a spojení jsou klíčovými ingrediencemi k budování a udržování zdravých vztahů.
Pro naši rodinu to znamená věnovat čas aktivnímu odpojení od našich zařízení. Jedním z nejjednodušších způsobů, jak to děláme, je zahrnout venkovní aktivity do našeho rodinného rozvrhu, jako například návštěvy státních parků v Kalifornii. Tyto chvíle nám umožňují prozkoumávat přírodu, odpojit se od online světa, znovu se spojit a užívat si fyzických a sociálně-emocionálních výhod, které příroda nabízí.
Můj manžel a já jsme také vášniví ohledně posilování empatie vůči ostatním u našich dětí a vštěpování smyslu pro povinnost a účel. Nakonec jsou některé z nejšťastnějších lidí na světě ti, kteří pravidelně zapojují službu a dobrovolnictví do svých životů, a proto vždy hledáme příležitosti k dobrovolnictví, kterých se můžeme účastnit jako rodina.
Rodičovství dnes je těžké. Tvrdil bych, že je složitější než před 30 lety. Mnoho z nás je pracujících maminek, které jsou zatíženy příliš mnoha tlaky v zaměstnání. A ačkoliv existují způsoby, jak můžeme podpořit vyvážené a zdravé používání technologií našimi dětmi, jsem si velmi vědoma, že nemůžeme nést veškerou odpovědnost pouze na individuálních rodičích. To je také důvod, proč technologické společnosti se sídlem v Kalifornii musí nést část zodpovědnosti. Musí převzít odpovědnost za závislost, kterou jejich produkty mohou vytvářet, a především otevřít dialog, aby mohly naslouchat rodičům, trenérům a pedagogům a zajistit, aby jejich technologie přispívaly k zlepšení životů dětí. Jsem odhodlána posilovat hlasy rodičů a zajistit, aby společnosti, které považujeme za naše domovy, věděly, že chceme a očekáváme od nich více pro naše děti.