Jako rodič se často zamýšlím nad stravovacími návyky svého malého dítěte a humorně si představuji potravinovou pyramidu složenou výhradně z jeho oblíbených pokrmů. Na spodní části pyramidy se nachází silný základ potravin bohatých na sacharidy — například makarony se sýrem nebo těstoviny na másle. Těsně vedle nich se nachází bohatá porce mléčných výrobků, především sýrů, které mají pro mé dítě nepopiratelnou přitažlivost. Na vrcholu pyramidy však spočívá malý trojúhelník, reprezentující omezené porce zeleniny, které občas konzumuje — převážně mrkev a okurky.
I když bych rád věřil, že preference mého dítěte jsou jedinečné, rozhovory s ostatními rodiči odhalují podobný vzor. Preference, které byly pozorovány mezi malými dětmi v českých domácnostech, ukazují na překvapivě konzistentní vzor. Vědci věnovali značnou pozornost pochopení toho, proč děti preferují určité potraviny, a často se setkáváme se známými viníky: sladké a slané potraviny dominují jejich talířům.
Toto vyvolává zajímavé otázky o původu těchto preferencí. Jsou to pouze kulturní konstrukty podporované společenskými vlivy, nebo tyto chutě vyplývají z vrozených biologických instinktů? Zajímavé je, že vědecké zkoumání preferencí potravin naznačuje, že mnohé dětské chutě jsou biologicky podmíněné. Mnoho z jejich oblíbených potravin, jako jsou sladké ovoce, šťávy a ochucené jogurty, vykazuje výrazné sladké a slané chuťové profily.
Tendence k sladkosti může mít evoluční kořeny. Výzkum naznačuje, že děti jsou predisponovány preferovat sladké chuti ještě před narozením. Taková preference má pragmatický účel: sladké potraviny často naznačují energetické zdroje, které jsou nezbytné pro vyvíjející se těla. Jak vysvětluje Dr. Rachel Herz, vědkyně zabývající se smyslovým vnímáním a emocemi, poptávka po energii je během dětství zvlášť kritická.
Slaná chuť a její vliv
Proč se však děti také přitahují k slaným potravinám, jako je sýr a kuřecí nugety? Odpověď je jednoduchá — sůl často naznačuje zdroje bílkovin, které jsou nezbytné pro růst. Evoluce tedy formuje naše chuťové preference a směřuje nás k vyšší spotřebě soli během dětství. Když však jde o zeleninu, příběh se mění. Zelené potraviny s hořkou chutí bývají obvykle zamítány malými dětmi, protože v přírodě mohou představovat potenciální nebezpečí.
Evoluční přístup k jídlu
Dr. Herz zdůrazňuje, že tento odpor vůči hořkým potravinám slouží jako evoluční ochrana pro zdraví dětí. Ačkoli biologické predispozice hrají významnou roli, nelze opomíjet další faktory, jako je textura potravin a jejich vizuální přitažlivost. Děti jsou často charakterizovány jako neofobní — projevují opatrnost vůči neznámým potravinám, což jim může pomoci vyhnout se potenciálním nebezpečím.
Například neobvyklé textury, ať už slizké nebo kusové, mohou vyvolat odpor a vyvolat vrozenou opatrnost. Naopak textury zpracovaných potravin, jako je hladká konzistence kuřecích nuget, se dětem obvykle jeví jako atraktivnější. Navíc má děti tendenci preferovat světlejší barvy potravin, jako jsou obyčejné těstoviny nebo rýže, což často souvisí s vnímáním bezpečí.
Jak rozšířit stravovací návyky dětí
Pomoc dětem při rozšiřování jejich kulinářských obzorů může být pro rodiče náročným úkolem. Zde je několik strategií, které mohou usnadnit cestu k rozmanitější stravě:
1. Prioritizujte expozici nad tlakem: Místo toho, abyste se soustředili na čisté talíře, zaměřte se na prosté zavádění nových potravin. Odborníci doporučují až 20 expozic, než dítě skutečně zkusí újmu.
2. Zvýšení přitažlivosti: Místo donucování dítěte k vyzkoušení nových potravin najděte způsoby, jak je učinit atraktivnějšími.
3. Spojení preferencí: Postupně zavádějte nové chutě pomocí známých textur. Například pokud dítě má rádo sladké bramborové hranolky, přechod na kaši ze sladkých brambor umožní podobný chuťový profil.
4. Párování chutí: Aby usnadnili zavádění neoblíbených potravin, zkuste je kombinovat s těmi, které má dítě rádo.
5. Příklad radosti: Zaožte v rodině pozitivní atmosféru během jídla, což může trvalé ovlivnit pohled dětí na jídlo.
Jako rodiče, když se snažíme zbavit složité krajiny vybíravého stravování, je důležité si uvědomit, že byť se preference mohou zdát zakořeněné v biologii, nejsou zdaleka neměnné. Přednost trpělivosti, expozici a kreativitě může vést k tomu, že děti budou mít širší chutě a v konečném důsledku zvýší svůj příjem živin. Nakonec je cesta dětmi stravovacími návyky tak komplexní, jak je obohacující.