Dětství může být obdobím radosti, ale také se může setkat s mnoha výzvami, mezi které patří i úzkostné stavy. Strach a nervozita, které se objevují u dětí, mohou být pro ně i pro jejich rodiče enormně přetěžující. Mnoho dětí, jako je moje dcera, čelí úzkosti, která se projevuje různými způsoby – od neklidu až po potíže se spánkem. Úzkost může přetvářet zdánlivě bezstarostné situace na zdroje nepohody, což představuje komplikaci jak pro děti, tak pro jejich rodiče.
Naše dcera, podobně jako postava Wemberly z půvabné knihy Kevina Henkese, má neuvěřitelnou schopnost se obávat – její obavy často působí jako přehnané ve srovnání s danými událostmi. Tato emocionální zátěž, kterou nese, se zdá být nepřiměřená v porovnání s realitou. Pro rodiče je pak obtížné pochopit hloubku strachů našich dětí, když se tyto obavy zdají být banální. To zdůrazňuje nezbytnost porozumění kořenům a podnětům dětské úzkosti, abychom mohli účinně navigovat jejich komplexitou.
Brzy jsme se naučili, že úzkost není něco, co by časem jednoduše zmizelo. Může se stále vyskytovat a ovlivňovat různé aspekty každodenního života. Právě v noci se obavy naší dcery často prohlubují. Když den končí, její myšlenky začnou vířit, což vede k lavině úzkostí, které ji drží vzhůru. Bezspánkové noci představují pro nás značnou starost; obáváme se o její psychickou pohodu i celkový vývoj.
Tento boj však neovlivňuje pouze ji; zasahuje to celou rodinou. Sledování, jak naše dítě prochází sérií úzkostných myšlenek, aniž bychom dokázali zmírnit její obavy, může být velmi bolestivé. I přes naše společné úsilí, emoce často převažují, což vede ke frustraci a pocitům bezmoci. Uvědomujeme si, jak důležitý je pro ni spánek, což dělá situaci ještě složitější, když ji nemůžeme pomoci v této oblasti.
V rámci naší snahy najít řešení jsme se rozhodli vyhledat pomoc terapeuta, který má zkušenosti s dětskou úzkostí. Tento krok se ukázal jako zásadní. Díky profesionálnímu pohledu jsme odhalili různé spouštěče, které zhoršily obavy naší dcery, a naučili jsme se cenné strategie šité na míru jejím specifickým potřebám. Terapie poskytla nejen podporu pro ni, ale také potvrzení pro náš rodičovský přístup.
Klíčová část naší strategie nyní spočívá ve vytvoření stabilního a předvídatelného prostředí pro naši dceru. Uvědomili jsme si její potřebu rutiny, která pomáhá zmírnit její úzkost. Když se na obzoru rýsují změny, dáváme jí dostatek času, aby tyto posuny zpracovala. Naše diskuse nejsou jen na povrchu; jdeme do hloubky a snažíme se předvídat její otázky a obavy.
Dalším pilířem našeho přístupu je vytvoření uklidňujícího rituálu před spaním. Tato hodina uklidnění nám umožňuje vytvořit pro ni klidné prostředí, kde se může uvolnit. Aktivity jako jemné protahování, čtení společně a používání mentálních cvičení, které se naučila během terapie, ji připravují na spánek. I přesto, že máme tyto nástroje k dispozici, občas zažíváme noci, kdy úzkost převažuje.
Realizace, že nemůžeme vždy kontrolovat výsledky, je klíčovou lekcí pro rodiče i děti. Někdy prostě neexistuje žádná uklidňující technika, která by zmírnila její myšlenky. Tyto momenty mohou být vyčerpávající a demotivující, avšak často si připomínám, jak důležité je, aby se moje dcera mohla spolehnout na svůj „uklidňující toolbox“ – sbírku strategií, které může využívat k uvolnění své úzkosti.
Cesta s úzkostným dítětem je protkána výzvami i vítězstvími. Každý krok, který uděláme směrem k porozumění úzkosti a vytváření copingových strategií, nejen že podporuje naši dceru, ale také posiluje naše rodinné vazby. Jde o to, abychom kráčeli kupředu společně, krok za krokem, každým malým vítězstvím.